BZH - kuchařka, či vodítko, jak vlastně na to I.

Barvářské zkoušky honičů kvalifikují psa k dosledu spárkaté zvěře se zvláštním zaměřením na náročný lov a dosled zvěře černé a vysoké a patří dle mého k těm méně náročným zkouškám. Jsou určeny v prvé řadě honičům, ale s oblibou je absolvují jezevčíci i někteří teriéři.

Na BZH se zkouší jak disciplíny výcvikové, tak i takové, pro něž musí mít psík tak zvaně dáno od pánaboha. Předmětem BZH jsou tyto disciplíny: Vodění (na řemeni nebo volně), odložení (na řemeni nebo volně), dosled černé zvěře na uměle založené šlapané, nepobarvené stopě (pro nemyslivce na šlapané pomocí kančích - prasečích spárků) dlouhé 500 - 550 kroků, chování u střelené zvěře a poslušnost. K jednotlivým disciplínám se vám teď pokusím popsat, jak má disciplína vypadat a jak na ni pejska co nejlépe, nenásilně a co možná nejjednodušeji připravit tak, abyste dobrý pocit a radost z úspěchu i z výcviku měli oba dva. Nebudu se zde zabývat doslovným popisem disciplín ze zkušebního řádu, neboť základním předpokladem úspěchu je , aby se vůdce se zkušebním řádem podrobně seznámil, než se se svým svěřencem ke zkouškám přihlásí, aby věděl, které disciplíny se zkouší a jak mají vlastně správně vypadat. V současné době se na zkouškách lovecké upotřebitelnosti zkouší podle zkušebního řádu platného od 1.4.2014.

Uměle založená nepobarvená stopa: Nepobarvenou stopu, pokud máme k dispozici, zakládáme šlapáním čerstvých spárků (nebo rozmrazených z mrazáku) pomocí trakaře nebo dřeváků. Pokud nemáme možnost použít tyto pomůcky, je možné připevnit spárek k pevné tyči či holi a stopu značit v terénu vždy při chůzi vedle nohy nebo za sebou vmáčknutím spárku jemně do povrchu. Tento způsob můžeme při nejhorším nahradit táhnutím spárku či např. hlavy za sebou jako vlečku. Zhruba po 300 krocích se snažíme na stopní dráze trochu zintenzivnit pach, toto místo si označíme nejlépe nějakou větší větví, to je lože. Od něj se pak vypouští pes, který je veden jako hlásič nebo oznamovač. Též začátek stopní dráhy si viditelně označíme. To je tzv. nástřel. Začátek stopní dráhy jde pes, který je veden jako vodič, dle nových platných zkušebních řádů na řemeni, zhruba 50 kroků před koncem si označíme místo, odkud se pes vypouští na disciplínu „chování u střelené zvěře.“ Pejsek má na této stopě pracovat na plně rozvinutém barvářském řemeni dlouhém nejméně 5 m, na krku s barvářským obojkem. Pokud budete při nácviku tyto pomůcky pravidelně používat, pejsek již po krátké době pochopí, když mu nasadíte barvářský obojek, co bude následovat. Na začátku výcviku nasazujeme psa na poměrně čerstvou stopu a v prvopočátku nemusí být ani tak dlouhá. Při nasazení na nástřel necháme pejska, ať si v klidu a řádně pach ověří a „přečte“. Nechvátáme na něj, nikam ho netaháme a zbytečně jej nikam nenutíme. Když se pomalu začne rozcházet, velíme povel stopa. Při práci psa nerušíme zbytečným opakováním povelu, jen když na stopě zaváhá, tak mu jej velmi klidně a bez emocí zopakujeme. Postupně čas od našlapání stopy k vypracování prodlužujeme, též i délku stopy. Na zkouškách je stopa stará nejméně 3 hodiny. Pokud nám pejsek pracuje hned na poprvé na stopní dráze se zájmem, sleduje stopu nízkým nosem zalehlý v barvářském obojku, není třeba stopu opakovat mnohokrát, často se totiž stává, že po mnohačetném opakování nácviku nepobarvené stopy to psa tak říkajíc přestane bavit a ztratí o práci zájem. Jak se říká, méně někdy znamená více. Pejskovi, který je od prvopočátku prací tak říkajíc nadšen, dělá jí s chutí, stačí 3 – 4 stopy vypracovat a pak hurá na zkoušky. Stopy netrénujte moc často za sebou, ideální je tak po 10 – 14 dnech. Při práci na stopě psa nechme v klidu pracovat, neplýtvejme povely, snažme se navodit pohodovou, klidnou atmosféru pro práci, po úspěšném dokončení dosledu psa VŽDY mohutně pochvalme, pomazleme a dejme velikou odměnu, neboť jak je známo, „za kus žvance šel by pes, obzvlášť však basset, (jejichž chovu a výcviku jsem propadla) světa kraj“.

Chování u střelené zvěře (postaru chování u kusu): Tato disciplína se samostatně zkouší pouze u psů vedených na řemeni jako vodiči. Podstatou je vyzkoušet, jak se pes chová samostatně u kusu. Pes se vypouští asi 50 kroků před koncem stopní dráhy z barvářského řemenu. Pejsek má dojít ke kusu, může ho i mírně okusovat (nikoli však načínat, což se zpravidla děje dobýváním do měkkých partií zvěře, kterou je břicho), limit k nalezení kusu je 5 minut..

Většina projevů a způsobů chování u kusu je psovi vrozená, oznamovač či hlásič se dá samozřejmě též vycvičit, ale z mé praxe posuzování psů na loveckých zkouškách se mi jeví přirozený způsob chování u kusu tím nejspolehlivějším. Ti „ nadření“ hlásiči či oznamovači na zkouškách obyčejně selžou, o praxi pak ani nemluvě. Osobně praktikuji zásadně dosled na řemeni, který je pro psa také celkem přirozeným, ale hlavně bezpečným při praktickém výkonu práva myslivosti. Na zkouškách podle zkušebních řádů leží kus o hmotnosti asi 50 kg, obvykle řádně odleželý z mrazáku. Jakou však máte záruku při skutečném dosledu, že postřelený kus, jehož dosled provádíte, je již zhaslý? Kdo viděl, co dokáže postřelený divočák, tak jistě ví, o čem píši a pro mne je zdraví našich psů na prvním místě. Na jednom honě jsme byli s manželem svědky toho, jak dvakrát prostřelený divočák nabral psa (německého krátkosrstého ohaře a hodně statného), vyhodil jej do výšky a při tom mu dokázal přetrhnout dvouřadý kovový obojek a následně se vrhnul na jednoho ze střelců, který byl asi vzdálen 15 m od něho, povalil jej a začal přežvykovat jeho holinu. Bohužel z těchto zkušeností pramení má opatrnost a doporučuji ji každému.

Odložení: Tato disciplína vyžaduje u některých zvlášť „závislých“ jedinců (což mám třeba doma já a odložení byla naše nejnáročnější disciplína na výcvik) notnou dávku trpělivosti, klidu a pohody mezi pánem a svěřencem. Nejlépe je začít odložení cvičit v prostředí pokud možno co nejznámějším a nejmilejším psovi, což je pochopitelně doma. Ne však každý má možnost, tak tedy alespoň na dvoře či na zahradě, kde jste v prvopočátku úplně sami. Nácvik probíhá asi takto: Psa posadíme nebo položíme na určené místo (skvěle se mi osvědčilo toto místo nejprve označit uhrábnutím nohou, psík pak také časem pochopí, co bude následovat a pomalu si i bez povelu začne ustýlat na tomto místě a v klidu zde zůstane) velíme povel zůstaň a popojdeme zprvu tak asi metr od něj a pokusíme se jej přimět, aby tam zůstal. Pokud se nám to podaří, vzápětí se k pejskovi vrátíme, moc jej pochválíme, dáme i dobrotku. Během dne to zkusíme párkrát zopakovat, ale nepřehánět. Postupně pejskovi odcházíme na stále větší vzdálenost. Když už spolehlivě zůstane na místě a neodchází za námi, tak se mu začneme schovávat tak, aby nás neviděl, ale abychom ho mohli sledovat. Čas odložení prodlužujeme postupně až na 10 minut, při nácviku klidně i o trochu déle, těžko na cvičišti a lehko na bojišti, jak praví přísloví. Na těchto zkouškách se zkouší odložení s výstřelem po dobu 10 minut. Výstřel následuje po 5 minutách odložení, pak psík zůstává na místě ještě dalších 5 minut. Výstřel přidáme do nácviku až úplně naposled, když jsme si jisti, že odložení je již pevné. Na těchto zkouškách je možno psíka odkládat uvázaného na plně rozvinutém barvářském řemeni nebo volně s položeným předmětem u pejska (klobouk, batoh) nebo bez. Při nácviku je tedy třeba vědět, jak budu pejska odkládat a hned v počátku začít výcvik tímto způsobem. Buď se rozhodnu, že ho budu uvazovat a také tak začínám cvičit, a nebo volně, jak jsem popsala. Zásada je NIKDY PSA Z ODLOŽENÍ NEPŘIVOLÁVAT.

Vodění na řemeni: Tato disciplína je ryze výcviková, někomu se možná zdá i zbytečná, ale věřte, že v praxi při naháňkách, pokud se prodíráte třeba křovím či přelézáte nějakou strž se psem na řemeni, není zrovna příjemné, když jste psem vláčeni nebo s vámi

různě cloumá. Vodění na řemeni patří k základním cvikům poslušnosti, jako je přivolání, sedni event. lehni a odložení. K předvedení této disciplíny musí být pes upoután na lovecké vodítko přes rameno, kterého se při zkoušce nesmíme rukou dotýkat, musí být volně na rameni a pes musí jít vlevo vedle vášeho levého kolena, aniž by vodítko napínal. Výcvik začínáme poměrně v útlém věku, nejdříve musí být štěně zvyklé na obojek, následně na vodítko a pak můžeme trénovat samotné vodění. Pejska posadíme vedle levé nohy, velíme rázně povel k noze a pomalu se rozejdeme. S největší pravděpodobností se štěně bude zpočátku zmítat a určitě bude táhnout dopředu. To se pokoušíme odstranit trhnutím vodítkem zpět a povelem opět k noze. Můžeme k odstranění tohoto zlozvyku použít třeba přimáčknutí psíka k zídce plotu. Mně se osvědčila větvička s bohatým olistěním na konci, kterou psíkovi jemně švihnu před čumáčkem. Poměrně rychle celkem všichni tuto disciplínu pochopí. Trochu problematičtější je situace, kdy se nám psík „loudá“ za námi a prakticky vše ověřuje. Zde je nutné psíku vštípit, že při chůzi na řemeni se „neňuchá“. Toho docílíme rychlou chůzí či během, kdy je pes nucen mít zvednutou hlavu. Pochopitelně je nutné mohutné povzbuzování. I zde platí obecná zásada, že se pes lépe brzdí, než rozchází.

Vodění volně: Pes musí jít klidně těsně vedle levé nohy vůdce nebo těsně za svým vůdcem, nemá ho předbíhat ani příliš zaostávat.

Poslušnost: Tato disciplína se vyskytuje prakticky na všech loveckých zkouškách. Je to naprostý a zásadní základ výcviku jakéhokoliv psa, pokud jej nechci celý život odsoudit k pohybu pouze na vodítku. Přivoláním začíná každý výcvik loveckého psa již v brzkém štěněcím věku. Když štěně reaguje na jméno, přistoupíme k přivolání. Je-li od nás štěně vzdáleno pár metrů, zase nejlépe nejdřív na zahradě či na dvoře, kde jsme sami, oslovíme ho jménem, čímž upoutáme jeho pozornost, velíme sem nebo ke mně a když si sedneme na bobek, štěně zpravidla vždy přiběhne. Mohutně pochválíme, polaskáme a dáme odměnu. Pak velíme třeba volno nebo běž, to už záleží na nás, aby štěně vědělo, že bez dalšího povelu se nesmí dělat nic jiného, než co paníček přikázal. Přivolání opakujeme dost často, když pak jdeme s psíkem na procházku a on se zajímá o vše možné okolo, jen ne o to, že je volán a nereaguje, klidně se otočíme na opačnou stranu o odcházíme. V okamžiku, kdy to štěně zjistí, poběží za námi, jelikož se o nás bojí, když je za námi, otočíme se, přimáčkneme zadeček k zemi, aby si sedlo, neboť přivolání má končit v sedě a klidně jej pochválíme. Časem už tuto donucovací metodu ani nebudeme muset používat. V okamžiku, kdy psík bezpečně reaguje na slovní povel, můžeme přidat pískání na píšťalku, nejlépe ze schozu či troubení na povelku z rohu. Pejsek si za čas tyto dva povely spojí a následně můžeme slovní povel nahradit pouze píšťalou či povelkou. Avšak zvukový povel na obě dvě pomůcky musíme provádět vždy stejně. Mám ty nejlepší zkušenosti s povelkou z rohu, basseti na ní reagují velice dobře a při přivolávání psa, který leckdy sleduje stopu živé zvěře klidně i dál než kilometr je dobře slyšitelná. (V případě zájmu poskytnu kontakt na pána, který je vyrábí, jsou zdobeny velice pěknou rytinou podle přání zákazníka, hezky vyleštěné a cenově oproti prodejcům na výstavách či v obchodech s mysliveckými potřebami dostupné). Zastávám názor, že čím dříve se začne s výcvikem poslušnosti, tím dříve lze s psíkem začít s procházkami v honitbě, kde se mohou rozvíjet jak jeho vlohové vlastnosti tak i správně formovat tělesná konstituce.

Popsala jsem, jak při výcviku honičů postupuji já. Vím, že ne každý cvičitel musí nutně cvičit psy jako já, čili téměř vždy domluvou. Jak jsem již předeslala v úvodu, při výcviku nepoužívám žádné drastické metody, elektrický obojek či ostnáč a snažím se vždy najít cestu, jak se se psem „domluvit“. Věřte však, že basset, kterým se věnuji, je skvělé lovecké plemeno s vynikajícím nosem, výborný stopař a dle mých zkušeností s loveckým

výcvikem si nemyslím, že je špatně cvičitelný a tvrdohlavý, jak se o něm traduje. Jsou plemena, která dají svému cvičiteli zabrat mnohem víc.

Pokud ta lovecká kynologie někoho z vás, ať už myslivce nebo ne chytne a pohltí tak jako mne s manželem, dá se to přirovnat k drogové závislosti. Jsou to prima chvíle strávené s našimi ušouny ať už při výcviku či následně v praxi při naháňkách či dohledávkách.

Proto vám všem, kteří se uvolíte cvičit vaše miláčky, přeji hodně zdaru, trpělivosti, tolerance a pak hodně úspěchů a radosti z úspěšně složených zkoušek. Mé povídání berte jako možný návod, vždy je však nutno vycházet z individuálního posouzení cvičitelských schopností vašich a z naturelu vašeho psíka.

Lovu, lovecké kynologii a obzvlášť bassetům zdar

Lenka Ratajová