Kouzlo lovu se smečkou ušounů

Ještě donedávna jsem jen těžko chápala toužebné přání jednoho kolegy z farmaceutické firmy, který docházel obchodně do naší lékárny, v níž jsem pracovala, které skýtalo vlastnit smečku basetů. Míval nejprve dva basety, pak už jen jednoho, říkal, že má velmi málo času a ne příliš vhodné podmínky pro velkou basetí smečku. Vždy jsme však na toto téma při našich hovorech o svých miláčcích narazili. V té době jsem měla svou první malou hrubosrstou vendéeskou basetku a jednu anglickou basetku. Takže smečka vskutku málopočetná, jestli se vůbec o smečce dá v tomto případě hovořit. Obě dvě jsem po absolvování barvářských a barvářských zkoušek honičů aktivně využívala při společných naháňkách našeho mysliveckého sdružení. Bylo potěšující, jak se ty dvě sehrály, naučily se při lovu spolupracovat, jedna čekala na druhou, na zvuk povelky se vracely opět společně. Postupem doby se však situace na našem dvoře pomalu začala měnit. Před dvěma lety, týden před Vánoci jsem dovezla ze Slovenska štěně další vendéeské basetky. Ovšem to byl proti mé první fence jménem Megie naprostý divoch a rarach. Až teprve letos, ve dvou letech je perfektně ovladatelná, poslušná, avšak honič v pravém slova smyslu. Měla jsem obavy, jak ji naučím začlenit ji do mé malé smečky, neboť temperamentu a lovecké vášně má shůry dáno až dost. Při první společné vycházce jsem však byla velmi mile překvapena. Agátka se držela svých dvou kolegyň, nenastal žádný problém, po hlasitém hlášení stopy se vracely všechny společně. Udělala mi ohromnou radost, mé obavy byly zbytečné. Potvrdilo se mi mé přesvědčení, že v basetech je smečkový způsob lovu již od pradávna zakódován a i když se parforsní hony již dlouho nepořádají, stále se basetí smečka dá i v dnešní době velice dobře využít při naháňkách, přesto, že v současnosti se jak klasičtí tak i vendéeští baseti chovají spíše pro účely společenské a výstavní. Avšak to, co mají od přírody dáno ve své genetické výbavě, myslím tím samozřejmě lov, jim ani ležení na otomanu nevezme. Jen je třeba to v těch ušatcích řádně probudit a následně rozvíjet .Někdy se to podaří lépe, někdy hůře, ale minulý týden jsme se s manželem přesvědčili, když jsme posuzovali Memoriál Miloše Doubka (Klubové barvářské zkoušky honičů), že i pes stvořený pro výstavy, bez předků k lovu využívaných je schopen předvést naprosto precizní a vynikající práci na nepobarvené stopě včetně vyhledání prasete.

Do smečky se jako čtvrtý také velmi dobře začlenil i potomek mé první vendéenky pejsek jménem Doyle, kterého si nechal na výcvik a práci můj manžel, i když jeho srdce patří českému fouskovi.

Práce naší smečky mne opravdu uspokojuje, jejich velmi hlasitá práce na stopách , prohledávání houštin i návraty v plném složení mne těší. Pro názornost jen jeden příklad. Jedno nedělní odpoledne jsme se vydali s manželem do lesa jen tak na procházku se svými čtyřnohými svěřenci. Smečka byla v plném počtu čtyřech hafanů. Před touto procházkou jsme celé dopoledne cvičili s manželovou a dceřinou fouskou na podzimní zkoušky. Říkala jsem proto manželovi, když měl nutkání vzít si kulobrok, aby nechal flintu doma, že jí tahal celé dopoledne. Bohužel mne poslechl. Vyrazili jsme tedy všichni do lesa, psící hledali se vší parádou, řádně prozkoumávali všechny houštiny. Na zpáteční cestě jsme míjeli snad největší paseku a i nejvyšší místo v okolí zvané Maňák. Naši lovci vlítli do Maňáku, ozval se burácivý čtyřhlasný štěkot, zvěř začala vybíhat z paseky do všech stran. Stáli jsme s manželem kousek pod vrcholem kopce a sledovali dění. Najednou vidíme, jak se cosi pomalým tempem sune podél paseky vzhůru k vrcholu. Manžel si nejprve myslel, že je to zajíc. Když se objekt přiblížil na dohled asi třiceti metrů, zjistili jsme s politováním, že je to liška. V tu chvíli jsem si vyčítala, že jsem nabádala manžela, aby nechal flintu doma v trezoru. Vím, že už to nikdy neudělám. Jedinou útěchou snad byl ten hlasitý koncert našich svěřenců, kteří z pasek vyšťourají snad opravdu vše.

Příští rok plánuji rozšířit svou smečku ještě o jedu anglickou basetku, ať už o potomka mojí Betky, jestli se podaří odchovat štěňata, nebo o štěně z jiného chovu, abych měla pro společné chvilky v lesích kolem naší samoty na České Sibiři pořádnou smečku skvělých ušatých basetů, která je k nepřeslechnutí a nepřehlédnutí. Moje dcera přirovnává hlásící basetku k jedoucí lokomotivě.

Lenka Ratajová